Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nG#asucho a zahřívá mě dD#7ech,
říkám si:"TBmak už toho jednou provždy nD#7ech,"
vždyť zase nG#epřijde a budu si plD#7ést
rafičky hBmodinek a ulice mD#7ěst,
nikdy nic nG#eřekne a nechce si čBíst,
když poštou pBmosílám jí za listem lD#ist,
a kdyby viděla, tak bude se smG#át,
jak růže krD#adený stBmrkám za kabD#7át.
R:Poslední kG#abriolet, FmohohDó, jsem já, a jD#7e mi sto let,
jsem křeslo s tG#íhou hosta, ohohFmó, od jedné sčDítám do stD#7a,
poslední JG#uan jsem DFmon, zvon zvoní "dDon-diri-dD#7on"
a hvězdy nad mou hlBmavou střD#7ídají levou-prG#avou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: